Ať již reformátor, mučedník, světec české reformace nebo pozdní, druhý život Jana z Husince v 19. a 20. století – Jan Hus je důležitou postavou našich dějin. Pro církev však platí závazek se i s jeho učením a životem vyrovnat. Hus se snaží církev, nejenom své doby, vrátit na správnou cestu opíraje se o evangelium. Hus se vrací se k pojetí Boží svrchovanosti jako základní autority pro každého křesťana. Staví proti sobě evangelijní zákon a na straně druhé některé lidské zákony a tradice. Hus neodmítá instituci církve jako takovou. Problematizuje ospravedlnění člověka a mluví o mezích církevního úřadu vzhledem ke spáse, odkazuje na nepodmíněnou a svrchovanou Boží autoritu. Pro Husa je církev společenstvím, povolaným Bohem. Společenstvím působícím v tomto reálném světě a o Bohu svědčícím.