HISTORIE CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ
Za vznikem Církve československé husitské stojí počátek 20. století, kdy vykrystalizoval v římskokatolické církvi proud, který si kladl za cíl přiblížení se k člověku „nové doby“. Katolický modernismus, jak se toto hnutí nazývalo, zdůrazňoval, že víra a poznání vědy nemusí být v rozporu. Snažil se propojit komunikaci církve a společnosti. Modernisté byli však počátkem století v církvi tvrdě potlačeni, ale po 1. světové válce opět vyvstala živá touha po proměnách církve. Nutnost vyrovnat se s hrůzami války, nové uspořádání společnosti, vznik Československa – to vše bylo živnou půdou. Církev byla očima mnohých příliš spjata s Vídní, neochota ke změnám vedla mnohé duchovní a laiky k aktivitě. Po opakovaném zamítnutí reformních požadavků, jako byla bohoslužba v českém jazyce, účast laiků na správě církve, demokratická volba církevních představitelů, dobrovolnost celibátu, se modernisté odhodlali prosadit reformy cestou činu – via facti.
Na Vánoce 1919 zazněla z úst mnoha kněží při půlnoční mši na místo obvyklé latiny čeština. Touha po církevní reformě nebyla pouze záležitostí nespokojených duchovních, ale mnoha tisíců věřících. Rozhodnutí založit novou samostatnou církev nebylo v rodícím se Československu snadné. K odvážnému rozhodnutí došlo 8. ledna 1920 v Národním domě v Praze při jednání reformních kněží. V jejich čele stál dr. Karel Farský, později I. patriarcha Církve československé.
Církev nesnadně hledala svoji instituční formu i identitu. Duchovním a historickým pozadím nové církve byla cyrilometodějská tradice a česká reformace – Mistr Jan Hus, husitství, Jednota bratrská, utrakvismus. V období první republiky došlo k velkému rozmachu sociální práce, k aktivitám s mládeží, stavěly se nové sbory. V období nacistické totality se velká část duchovních i laiků aktivně účastnila odboje. Po druhé světové válce dosáhla církev počtu jednoho milionu členů. V letech 1948 až 1989 se musela církev vyrovnávat s ateismem a totalitním komunistickým režimem, kdy byla její činnost silně omezována. Bylo to pro církev složité období, a tak se v roce 1971 rozhodla vyjádřit svou zakotvenost v duchovním pozadí a doplnila svůj název o přívlastek „husitská“. Po roce 1989 se pokusila navázat na činnost sociální, vzdělávací a kulturní, kterou se vyznačovala v době první republiky a stále hledá další možnosti přiblížení evangelia současnému člověku.
Církev je vázána na konkrétní společenství – náboženskou obec. V jednotlivých farnostech a sborech správu zajišťují vysvěcení duchovní a kazatelé. Život církevního společenství je soustředěný kolem bohoslužby, duchovní potřeby jednotlivce i celého společenství. Symbolem Církve československé husitské je Kristův kalich ve spojení s křížem. Kalich vyjadřuje dávající se Kristovu lásku, co se obětovala na kříži.
ŽIVOT V OBCÍCH
Liturgie
Jádrem života obcí je liturgie. Vrcholem liturgie je čtení z Bible a jeho výklad a potom večeře Páně. V liturgii se setkáváme a sjednocujeme s Kristem. Jsme tak posilováni, abychom v praktickém životě mohli Bohu sloužit celým způsobem života.
Svátosti
Věříme, že v určitých úkonech konaných církví z pověření Kristova působí vzkříšený Ježíš svou zachraňující mocí. Můžeme tak i dnes prožít odpuštění hříchů, posilu a povzbuzení, zmocnění Duchem svatým. Podle tradice uznáváme 7 svátostí: křest, biřmování, večeře Páně, pokání, útěcha nemocných, manželství, svěcení kněžstva.
Biblické hodiny
Biblické hodiny jsou příležitostí ke společným rozhovorům nad Biblí. Toto naslouchání a sdílení velmi prohlubuje vztahy mezi účastníky.
Vyučování
Vyučujeme děti i dospělé základům křesťanské víry a života.
Pobožnosti
V určitých obdobích např. v adventu, postu nebo v měsíci květnu se konají ve sborech dále pobožnosti. Jejich cílem je připravit nás na hlavní svátky: Vánoce, Velikonoce, Letnice.
Služba bližním
Církev se nemá starat jen sama o sebe. Je poslaná do světa, kde má svědčit o Kristu a jeho lásce slovem i činem, proto zřizuje podle svých možností i různé formy služby potřebným.
-
Věříme v osobního Boha Otce i Syna i Ducha svatého. V Boha, který se dává poznat. Zjevil se izraelskému lidu a jeho prostřednictvím celému světu.
-
Věříme, že tento Bůh nás zve do společenství s ním. Můžeme s ním žít v osobním vztahu a tak ho poznávat.
-
Věříme, že jedinečným a nesrovnatelným pramenem náboženského poznání je Písmo svaté, Bible.
-
Věříme v Ježíše Krista jako Božího Syna, jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Věříme, že jedině v něm můžeme nejlépe poznat Boha a že v něm osobně působí Bůh k záchraně člověka a světa.
-
Věříme, že Ježíš Kristus z lásky ke každému člověku zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Po svém vzkříšení je stále živý a zůstává mezi těmi, kdo v něho věří.
-
Věříme, že jedině Ježíš dává našemu životu trvalý smysl. Věříme, že život s Ježíšem nekončí smrtí, ale spěje k věčné slavnosti.
-
Věříme, že Ježíš znovu přijde nastolit na tomto světě své viditelné království. Čekáme konečné a trvalé vítězství pravdy a lásky.
-
Věříme, že Ježíš v tomto světě ustavil společenství věřících (církev), aby až do jeho příchodu o něm svědčila a předávala jeho dobrou zprávu všem. K tomu nám dává sílu svého Ducha.
