I. hradecký biskup a později 2. patriarcha CČs(H)

3. 1872 – 9. 2. 1942

G. A. Procházka pocházel z Kosmonos u Mladé Boleslavi. Otec byl krejčím, v rodině bylo šest dětí, tři synové a tři dcery. Gustav Adolf se narodil jako předposlední. Byl nadaný, ale pocházel z nebohaté rodiny, přesto jej rodiče poslali na klasické gymnázium do Mladé Boleslavi, kde maturoval r. 1891. V archívu se dochovalo osvědčení o chudobě oktavána, v důsledku čehož byl osvobozen od placení tehdy obvyklých školních poplatků.

Toužil stát se knězem, byl přijat do litoměřického semináře, kde studoval v letech 1891 – 1895. Zde se tehdy vyučovalo německy, to znamená, že již při vstupu uměl solidně německy a v jazyce se při studiu ještě více zdokonalil. To se mu v budoucnosti velmi vyplatilo. Ředitelem byl dr. František Kordač, pozdější pražský arcibiskup. 5. července 1895 byl vysvěcen na kněze, jeho prvým kaplanským místem se stalo Vysoké nad Jizerou na Semilsku. Pak byl přeložen do Loun, kam si vzal na faru se svolením děkana svou nejmladší sestru, aby rodičům finančně ulevil. Ta se pak provdala za úředníka a odstěhovali se do Paříže. Gustav Adolf se pak stal kaplanem v Jenišovicích u Turnova a před 1. světovou válkou r. 1912 se stal farářem této rozsáhlé farnosti. Již od studentských let mu byly blízké myšlenky katolického modernismu. Pozornost i polemiku vyvolávaly jeho články o reformních snahách kněží, které mu uveřejnil deník Národní listy v l. 1917 – 1918.

Po vzniku ČSR se zapojil do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého, jejího radikálního křídla. Stal se horlivým stoupencem a propagátorem národní církve. Tehdy se spřátelil s dr. Karlem Farským, vedoucí osobností reformního hnutí. 27. listopadu 1919 se zúčastnil důležité přípravné schůze důvěrníků Klubu reformních kněží v Praze, kde se za vedení dr. Karla Farského připravovaly náležitosti ke vzniku Církve československé.

8. ledna 1920 národní církev vznikla, 10. ledna podepsal s dalšími 3 signatáři provolání Národu československému. To mu řešilo národní náboženské přesvědčení i otázku rodinného života. V říjnu 1919 se oženil s Aurelií Stehlíkovou, s kterou se seznámil v jenišovické farnosti. V lednu 1920 oznámil farníkům přestup do nové církve. Ti se nerozhněvali, většina z nich přešla manifestačně do Církve československé spolu s ním.

23. května 1923 jej diecézní shromáždění v Pardubicích zvolilo biskupem východočeské diecéze. V září 1923 se rodina přestěhovala do Turnova, kam bylo přeloženo sídlo diecéze z Kutné Hory. O dva roky později v listopadu 1925 se stěhovali do Hradce Králové, nového sídla diecéze. I zde výrazně přispíval k upevňování církve.

Po nenadálé smrti dr. Karla Farského r. 1927 byl zvolen druhým patriarchou a 1. března 1928 přesídlil do Prahy, oficiálně byl zvolen 18. března 1928. I zde se snažil o sjednocování odlišných směrů a skupin, novou církev upevňoval i ekonomicky. Intenzívně spolupracoval s Českobratrskou církví evangelickou. S českými bratry spolupracoval hlavně na Husově fakultě, kde Církev československá měla zatím samostatnou sekci. Procházka byl ekumenicky velmi vstřícný. Již r. 1925 společně s dr. Karlem Farským se zúčastnili ekumenické mírové konference ve Stockholmu a r. 1927 v Lausanne. V září téhož roku se angažoval v organizaci světové konference křesťanů v Praze. R. 1930 zastupoval naši církev v Arnheimu, kde byl ustaven Světový svaz svobodných církví a hned r. následujícího se stal místopředsedou tohoto svazu.

Za jeho vedení CČs odolávala nejrůznějším tlakům tuzemským i zahraničním, odolala i náporu hospodářské krize. Soustavně rostla i členská základna, v průběhu 30. let dosáhl počet jejích věřících 700 tisíc. Výrazně také rostl počet budov sborů, které se stávaly moderními dominantami měst. Velkou měrou se rozrůstalo mládežnické hnutí, sociální a další aktivity Společnosti ThDr. Karla Farského.

Významným gestem bylo převzetí záštity nad mírovou konferencí mládeže r. 1932 v Černohorských kúpelích na Slovensku, kde se přednášející angažovali proti nastupujícímu fašismu. Byl mezi nimi i berlínský docent dr. Dietrich Bonhoeffer, kterého fašisté 20. dubna 1945 (těsně před koncem 2. světové války) za jeho postoje popravili. Dr. G. A. Procházka se zúčastnil i dalších křesťanských setkání v St. Gallen ve Švýcarsku, v Kodani a v Oxfordu. Za jeho patriarchátu pronikal význam CČs i na Slovensko a do Podkarpatské Rusi.

Od r. 1931 byl viceprezidentem Světové aliance pro mezinárodní přátelství prostřednictvím církví, členem Ekumenické rady pro praktické křesťanství a členem komise pro vysokoškolské studium při Světovém svazu pro svobodné křesťanství. Roku 1934 Procházkovo úsilí ocenila Mediaville Lombard Theological School v Chicagu udělením čestného doktorátu teologie.

Bolestnou ztrátou pro patriarchu bylo úmrtí manželky Aurelie 30. ledna 1936. Starší dcera Lola se provdala za faráře Jaroslava Bosáka, mladší Aurelie se starala o otce a provdala se až po jeho smrti za faráře Miroslava Durchánka. I ona se pak stala duchovní.

Zásadní změny přinesly krizové roky po záboru pohraničí, se vznikem Protektorátu Čechy a Morava a s vypuknutím 2. světové války. Nejdříve jsme záborem pohraničí přišli o 19 náboženských obcí. Útlak se zvyšoval, následovalo zatýkání bratří a sester včetně farářů. Osm duchovních zahynulo ve věznicích. Německé úřady prosazovaly za změněných poměrů i změnu jména Církve československé na Die Tschechische Nationalkirche (Česká církev národní). V tom smyslu navštívil Prahu i říšský biskup Müller.

Patriarcha Procházka zemřel po těžké nemoci 9. února 1942 v Praze ve věku nedožitých 70 let a jen to jej s velkou pravděpodobností uchránilo od zatčení. Volba dalšího patriarchy byla z důvodu války odkládána, správcem církve se stal slezský biskup Ferdinand Stibor se sídlem v Radvanicích ve Slezsku. Urny s popelem zesnulého patriarchy Procházky a jeho ženy jsou uloženy v Husově sboru v Praze – Dejvicích

(zapsal Čestmír Brandejs s využitím článků Dr. V. Kadeřávka v Českém zápasu z 8. února 1981 a ze 7. února 1982, dále bylo použito heslo z Wikipedie)